Začátek konce

19. října 2008 v 18:12 |  Životopis Rudolfa

Nešťastné manželství

K tomu všemu přispívaly i manželské neshody. I když zpočátku bylo manželství se Stefanií ne-li šťastné, tak alespoň bezkonfliktní, postupem doby se Stefaniin názor vyhraňoval a neschvalovala Rudolfův styl života, jeho známé i intelektuální ambice. Rudolf se alespoň snažil, aby navenek vše vypadalo dobře. Co ale nedovedl, bylo být manželce věrný. A Stefaniiny žárlivé výstupy byly téměř chorobné a nerozpakovala se jich ani na veřejnosti. Prý mu za "odměnu" odmítala "jistá manželská práva", což Rudolfa definitivně zavedlo na cestu, z níž nebylo úniku. Jak Stefanie, tak i Rudolf byli panovační, nesmiřitelní, prchliví, a tak odcizení brzy zapustilo hluboké kořeny. Oba se zraňovali až k neodpustitelnosti - jak se vyjádřila Stefaniina sestra Louisa, byla přímo zděšena chladem, když stála u rakve svého mrtvého manžela. Rudolf uvažoval i o rozvodu a se svou žádostí se obrátil na papežé.

Přípravy na smrt

Rudolf hodně pracoval, a jelikož byl lačný i požitků, každá minutka mu byla drahá, neustále spěchal. Večer či v noci, když přišel pozdě domů, po dlouhé hodiny pracoval, a aby se udržel vzhůru, pil ledově vychlazené šampaňské smíchané s koňakem, chodil spát ve 2 nebo 3 ráno a za 3 hodiny znovu vstával. Takto to šlo každý den. Navíc byl neustále vysílán na namáhavé služební cesty po celé říši, měl i různé reprezentační povinnosti. Hektický Rudolfův život posledních let měl jediný uklidňující bod - Mizzi Casparovou, ženu, k níž se vždy rád vracel a jíž opravdu miloval. Jméno, které ještě po desetiletích vyvolávalo u Stefanie pocity nenávisti. Pravděpodobně se Rudolf začal s Mizzi stýkat roku 1886, a čím se stával nešťastnější, neúspěšnější a nemocnější, tím více Rudolf hledal útěchu v ošumělých výčepech na pokraji Vídně, u skleničky vína s Mizzi a hospodským zpěvákem Bratfischem, jehož si najal jako fiakristu, aby nebyl odkázán na služby dvorských kočárů, a následně pak v jejím domě, jenž si pořídila za 60 000 zlatých (pravděpodobně Rudolfova půjčka od barona Hirsche). S Mizzi poprvé, v létě 1888, hovořil o společné sebevraždě zastřelením v Husarském chrámu u Mödlingu (což se mělo stát jakousi demonstrací - tento chrám je totiž památník za padlé u Aspern a Wagramu, přičemž na hřebenu střechy je nápis "Za císaře a za vlast. Věnováno vynikajícím národům rakouské monarchie.") - Mizzi se tomu jen smála. Toto popírá teorii o nešťastné lásce k Mary Vetserové, kvůli níž si údajně Rudolf sáhl na život; ta se stala pouhou Rudolfovou společnicí na onen svět. Rudolfovo hledání východiska v smrti spíše poukazuje na souvislost se změnou evropské politiky nástupem Viléma II. Se sedmnáctiletou Mary Vetserovou, dcerou Heleny Vetserové, která s ním před 10 lety koketovala, se Rudolf pravděpodobně seznámil prostřednictvím hraběnky Marie Larischové, neteří císařovny Alžběty, která Larischové spoluvinu na synově smrti až do své násilné smrti nedokázala odpustit. Vše započalo asi počátkem r. 1888, ale vztah se zřejmě rozvinul až na podzim 1888, kdy snad i došlo k tomu, že Mary otěhotněla (v době smrti byla ve 4. - 5. měsíci těhotenství). Mary se začala nápadně zajímat o střelné zbraně, koncem roku 1888 pak uvažovala nad možností pozřít jed. O vánocích 1888 poslala Mary hraběnce Larischové svou fotografii s věnováním "Věrná až do smrti". I Rudolfovy dary byly jednoznačné - železný snubní prsten s vyrytými písmeny I.L.V.B.I.D.T. (In Liebe vereint bis in den Tod - V lásce spojeni až do smrti), medailónek s kouskem plátna s kapkou krve. 13. ledna 1889 padlo konečné rozhodnutí. Mary opět navštívila tajně korunního prince, domů přijela velmi rozrušená a komorné řekla, že by bývalo lepší, kdyby tam dnes nešla. A ještě se potom vyjádřila, že teď musí učinit vše, co od ní žádá, neboť teď už patří jen jemu samotnému. O dva dny později dala vyrýt na pouzdro na cigarety pro korunního prince "13. leden. Díky osudu." Dle Maryiny matky, která tak chtěla ze sebe setřást spoluvinu na tragédii na co nejmenší míru, k nim toho dne došlo k prvnímu pohlavnímu styku, čímž chtěla vyvrátit i Maryino těhotenství. Ale co je nejblíže pravdě, je to, že tohoto dne došlo k úmluvě o společné smrti - i proto, že pět dní nato, 18. ledna, Mary, sedmnáctiletá dívka plná života, sepsala svou poslední vůli.

Životní ztroskotání

Císařští rodiče neměli ponětí o tom, že Rudolf uvažuje o sebevraždě, ačkoli o tom Rudolf často mluvil a dával to najevo. (Např. jednou za přítomnosti hraběnky Festeticsové, Alžbětiny dvorní dámy, nechal zapálit všechny lustry v sále. Když z toho hraběnku začaly bolet oči a upozornila na to Rudolfa, ten jen odvětil: "Nechte mi tu radost, až budu ležet v hrobě, bude temna dost!"). Jediný z blízkých, kdo si něčeho všiml, byla Rudolfova manželka. Přímo se zhrozila nad manželovým vzezřením, když se v lednu 1889 vrátila z cesty po Středozemním moři. V předtuše nejhoršího se dala u císaře ohlásit komorníkem k okamžité audienci, ačkoliv jinak nebylo povoleno u císaře objevit se bez souhlasu. Ten ji milostivě přijal, na Stefaniiny obavy o tom, že Rudolf je velmi nemocný, že jeho vzhled i chování ji činí velké starosti, aby nařídil synovi odpočinkovou cestu kolem světa, jen v klidu odpověděl: "To je jen tvoje představa. Rudolfovi nic nechybí. Je jen pobledlý, je mnoho na cestách, bere si příliš velké úkoly. Měl by se víc zdržovat u tebe, neměj strach!" Načež Stefanii propustil a tím dal i císařskou pečeť na osud svého syna. Poslední zoufalý pokus o jeho záchranu zůstal nevyslyšen. Sebevraždě předcházelo politické a lidské ztroskotání. Soukromé neštěstí se jenom nabalilo na zřejmě rozhodující příčinu skonu - řada státníků se vyjádřila, že politicky se Rudolf zcela znemožnil, stal se zdrojem obtíží pro svou vlast a dokonce i ohrožením, pokud by pokračoval v cestě stanoviska k tehdejší politice Rakouska i císaře Viléma II.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama