Rudolf na Hluboké

6. srpna 2011 v 10:27 | Monis

Přestavba do novogotické podoby, tedy do podoby, jak známe zámek dnes, začala 2. ledna 1840 bouráním barokního zámku a skončila 19. července 1871, kdy dvanáctiletý korunní princ Rudolf symbolicky zasadil do zdi na jižní straně druhého nádvoří "závěrečný" kámen. Byl označen ozdobným písmenem R s císařskou korunkou.
Mladičký následník trůnu přijel tehdy v doprovodu Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu a místní obyvatelé ho uvítali na hrázi Munického rybníka u sochy svatého Jana Nepomuckého, patrona české země i schwarzenberského rodu. Všechny přítomné příjemně překvapilo, že Rudolf s nimi hovořil česky. Na počest vzácné návštěvy byl připraven ohňostroj, leč sotvaže vzlétly k noční obloze první rakety, rozpoutala se náhlá bouřka a do dubu na podskalské louce udeřil blesk. Účastníci oslavy se prý rázem rozutekli do místních hostinců a mnozí pospíchali v dešti až do Budějovic. Ještě jednou zavítal Rudolf na Hlubokou a to 20. října 1882. Tehdy už ho doprovázela manželka Stefanie Belgická. Přespali v zámku, druhý den se následník trůnu zúčastnil honu u Munic a večer odjel vznešený pár vlakem do Prahy.
 

Vánoční dárek

25. prosince 2009 v 14:35 | Monis |  Knihy

Název: Krvavá cesta k Sarajevu
Napsal: Miloslav Martínek
Moje hodnocení: přidám až přečtu :)

Rudolf byl vždy moderní, ale až tak? ☺

18. září 2009 v 9:44 | Monis |  Korunní princ Rudolf

Rudolf na Facebooku

Kdokoli z Vás, kdo má profil na serveru facebook.com, může podpořit Rudolfa jako politika také na jeho facebook stránkách.

(Jen tak mimochodem, ten stý příznivce jsem já :))
 


Pražské Rudolfinum

17. září 2009 v 11:46 | Monis |  Korunní princ Rudolf

RUDOLFINUM


V dějinách evropské architektury je dosud nedoceněna novorenesanční budova pražského Rudolfina, a to i přes skutečnost, že tato stavba svým dispozičním uspořádáním víceúčelového kulturního domu předběhla dobu téměř o jedno století.

Pozemek Na rejdišti, kde se dnes Rudolfinum nachází, byl původně využíván k hospodářským účelům. Na začátku sedmdesátých let 19. století kupuje tento pozemek Česká Spořitelna, jejíž vedení se roku 1874 rozhodne, že zde postaví vlastním nákladem Dům umělců jako součást oslav padesátého výročí svého založení. Záměrem bylo vytvořit důstojný stánek pro různé oblasti umění. Roku 1874 vypisuje tedy Česká Spořitelna neanonymní soutěž na budovu, v níž měly být pod jednou střechou umístěny koncertní síň a výstavní sály. Po uzavření soutěže porota, složená z nejvýznamnějších evropských architektů, posuzuje osm došlých projektů. Hodnotí kladně společný návrh architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze. Současně však uvádí, že nemůže ocenit ani jeden projekt vyhovující podmínkám soutěľe. Přesto porota dopisem Gottfrieda Sempera doporučila a představenstvu spořitelny k realizaci projekt Zítka a Schulze, neboť, i když nedodrželi soutěžní podmínky, vytvořili mimořádnou stavbu dokonale splňující provozní i výtvarné nároky kladené na tuto budovu. Slavnostnímu otevření dne 7. února 1885 byl přítomen i rakouský korunní princ Rudolf, na jehož počest byl Dům umělců nazván Rudolfinem.

Od uvedení budovy do provozu měla v galerii své stálé místo Obrazárna společnosti vlasteneckých přátel umění, jejíž kolekce se později stala jedním ze základů sbírek budoucí Národní galerie. Současně s Obrazárnou zde působila i Krasoumná jednota, jež v rozmezí let 1885 až 1929 uspořádala dlouhou řadu výstav převážně současného umění. Česká filharmonie datuje počátek svého zdejšího působení rokem 1896. V roce 1918 bylo rozhodnuto vytvořit z Rudolfina prozatímní sídlo parlamentu Republiky československé. Počínaje rokem 1920 zde byl parlament umístěn natrvalo. Zásadních změn doznala především galerijní část budovy, kde došlo k radikálním přestavbám, změnám stavební dispozice a k druhotnému přestropení výstavních sálů. Avšak ani koncertní sál nebyl uchráněn zásadních změn, neboť byly odstraněny varhany a nahrazeny parlamentní tribunou.

První částečná rekonstrukce koncertního sálu byla provedena ve čtyřicátých letech tohoto století. Od konce druhé světové války působila v Rudolfinu opět Česká filharmonie. Prostory bývalé galerie však využívala pražská konzervatoř a Akademie múzických umění. Teprve v letech 1990-1992 byla budova od základu rekonstruována a modernizována. Výsledkem je reanimace této vzácné památky do původního dispozičního stavu a hlavně k původnímu společnému využití pro koncertní a galerijní účely.


Rudolfinum v roce 1912

Pohled na Rudolfinum, v pozadí Pražský hrad
Rudoflinum za velmi nepříznivého počasí ♥

Fotografie Erzsi

26. března 2009 v 16:54 | Monis |  Erzsi

Rudá arcivévodkyně

26. března 2009 v 16:44 | Monis |  Erzsi

Alžběta Marie Rakouská



Alžběta Marie Henrieta Stefanie Gizela Rakouská (orig. Elisabeth Marie Henriette Stephanie Gisela von Österreich)
* 2. září 1883, Laxenburg (Dolní Rakousy)
† 16. března 1963 Vídeň


Alžběta Marie byla jediným dítětem rakousko-uherského korunního prince Rudolfa a jeho ženy Stefanie.
V rodině jí říkali "Erzsi", což je maďarská zdrobnělina pro Alžbětu (maď. Erzsebet). Erzsi bylo teprve pět, když její otec spáchal sebevraždu společně se svou milenkou Mary Vetserovou dne 30. ledna 1889 v Mayerlingu. Po této ráně osudu se jí ujal sám dědeček, císař František Josef.

V roce 1900 se její matka podruhé vdala za maďarského hraběte (později knížete) Eleméra Lónyaye z Nagy-Lónya a Vasaros-Nameny a vzdala se tím členství v rakouské panovnické dynastii.
S Erzsi pak neměla téměř žádný kontakt. Jejich vztah byl navíc zatížen dceřiným obviněním matky ze spoluviny na tragedii z Mayerlingu. Svého otce Rudolfa a jeho milou Mary Vetserovou oplakávala Erszi při každém výročí úmrtí.

Alžběta Marie se v roce 1902 provdala za knížete Otu z Windisch-Grätze (1873-1952). Z tohoto svazku vzešly čtyři děti, manželství však ztroskotalo po nešťastném průběhu roku 1924.


Alžběta Marie Windisch-Grätzová (veškeré šlechtické tituly byly roku 1919 Republikou rakouskou zakázány) v roce 1921 poznala učitele a sociáldemokratického politika Leopolda Petzneka (1881-1956) a stala se jeho životní družkou. Vzít se mohli teprve 4. května 1948, kdy byl dokončen rozvod s Windisch-Graetzem. V té době byl Petznek předsedou Nejvyššího kontrolního úřadu.

V říjnu 1925 vstoupila Alžběta Marie do Soc. demokratické strany Rakouska a tím vešla do dějin jako tzv. "rudá arcivévodkyně". Od roku 1930 žila s Petznekem ve vile v Hütteldorfu (14. obvod Vídně, Linzer Straße 452). Tato takzvaná "Windisch-Grätz-Villa" byla od září 1945 do února 1955 vyvlastněna vrchním velitelem francouzského okupačního území Rakouska, generálem Émilem Béthouartem. Manželé Petzekovi se mohli nastěhovat zpět do svého domu teprve po uzavření státní smlouvy roku 1955, oba však již tehdy byli těžce nemocní. Alžběta Marie přežila svého muže o sedm let a byla pochována na Hütteldorfském hřbitově ve Vídni. Byla po ní pojmenována ulice Elisabeth-Petznek-Gasse ve 14. vídeňském obvodu.

Potomci

Z prvního manželství Alžběty Maries vzešly čtyři děti:
František Josef Windisch-Graetz (1904-1981)
Arnošt Weriand Windisch-Graetz (1905-1952)
Rudolf Jan Windisch-Graetz (1907-1939)
Stefanie Eleonora Windisch-Graetz (1909-2005)




Ženy v Rudolfově životě

10. března 2009 v 19:05 | Monis |  Knihy

Friedrich Weissensteiner - Osudové ženy korunního prince Rudolfa

Na konci každé kapitoly Rudolf zemře, ale v další se zase narodí :)

Rudolf Habsburský

10. března 2009 v 18:37 | Monis |  Knihy

Brigitte Hamann - Rudolf Habsburský - princ a rebel (1993)

I. vydání

Brigitte Hamann - Rudolf Habsburský - princ rebel (2005)

II. rozšířené vydání

Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov

9. března 2009 v 18:54 | Monis |  Korunní princ Rudolf
Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov, a.s.



Jména Rudolf a Stefanie v názvu nemocnice odkazují na dobu jejího vzniku r.1898. Jméno korunního prince Rudolfa zní dodnes i v názvu pražského Rudolfina a závan nostalgie konce habsburské monarchie je s Benešovem spojen vícenásobnými pouty. Stačí jen vzpomenout blízkého Konopiště s osudy arcivévody Ferdinanda.

První zmínky o nemovitém špitálním majetku v Benešově jsou z druhé poloviny 15.století. Počátek dnešní veřejné nemocnice se datuje r.1876, kdy bylo přijato usnesení o založení fondu pro zřízení nemocnice. Roku 1881 věnovalo do fondu obecní a okresní zastupitelstvo u příležitosti svatby korunního prince Rudolfa a princezny Stefanie 3000 zlatých a fond se postupně po různých peripetiích rozrůstal o další dotace a dary. Nicméně o jménu nemocnice bylo již rozhodnuto ve dnech výše uvedeného sňatku, což bylo i schváleno milostivým císařským rozhodnutím a posléze i říšským zákonem.



Až roku 1894 okresní zastupitelstvo rozhodlo bez odkladu přistoupit ke stavbě okresní nemocnice - ve fondu v té době bylo 20804 zlatých, chybějících 35000 mělo být opatřeno výpůjčkou. S vlastní stavbou se započalo až r.1896 a 24.března 1898 byla nemocnice slavnostně vysvěcena. Nová nemocnice měla v době otevření 100 lůžek. Vedle hlavní nemocniční budovy byly zřízeny ještě hospodářská budova, infekční pavilon a umrlčí komora. Roku 1908 byl otevřen první chirurgický pavilon, vybavený mj.RTG přístrojem, roku 1927 nová pitevna, roku 1929 porodnice - vše již v době otevření nevyhovující provozním požadavkům. Proto 13.7.1937 byl otevřen nový chirurgický pavilon se 160 lůžky spojený s lůžky pro léčbu TBC-plicní a kostí, později přestěhovanými do Vlašimi a Prosečnice a TBC léčebna adaptovaná na gynekologii. Do roku 1944 existovala oddělení:chirurgie se 180 lůžek, gynekologie 91, interní 104, infekce 88, ORL 55 a jen 2 primariáty a 2 ordinariáty.

1.1.1950 přešla nemocnice do vlastnictví státu a nastal rozvoj dalších nemocničních oddělení. V roce 1960 vznikl OÚNZ Benešov. Mezi lety 1947 a 1950 byla zbořena budova staré chirurgie a porodnice a vybudována nová budova, po roce 1965 vystavěn vjezd od sídliště Na Tržišti a v roce 1981 postavena budova ředitelství. Od r.1973 byla nemocnice Benešov nemocnicí II typu. Zřízeno bylo ARO, již od r. 1969 existuje JIP interních oborů. V roce 1989 byl otevřen nový pavilon interních oborů pro interní oddělení, neurologii a dětské oddělení, otevřena oddělení ortopedie, dialýza, rehabilitace, přestavěny operační sály. Vybudován byl pavilon s laboratořemi a nukleární medicínou, patologie.



Po roce 1989 se osamostatnily všechny provozy nemocnice Benešov (nemocnice Vlašim se později vrací jako detašované pracoviště do svazku okresní nemocnice), dopravní zdravotní služba, obvodní lékaři a řada specialistů odchází do privátní sféry. Vlastní okresní nemocnice Benešov se znovu nalezeným původním jménem překonává potíže vyplývající ze změny společenských a ekonomických podmínek, dosahuje rozvoje a i v době důrazu na ekonomické podnikání. Je vybudován a v lednu 2002 otevřen nejmodernější gynekologicko-porodní pavilon v ČR s parametry EU, zahájena přestavba chirurgického pavilonu opět s cílem dosáhnout evropského standartu léčebné péče, jsou pořízeny náročné investice jakými jsou helikální CT a rotační gamakamera, vybavení ARO, kardiologické JIP, dialyzačního oddělení, v novější době rozvoj endoskopických metod jakými jsou artroskopie, endoskopie zažívacího traktu aj. Transfúzní oddělení má certifikát SÚKL a je jedním z významných center v kraji.

http://www.hospital-bn.cz/

Kam dál